SRBSKO A ČEŠI

By | 2.9.2022
V červnu se v Bělehradu uskutečnilo zasedání prezídia Mezinárodní asociace učitelů ruského jazyka a literatury (MAPRJAL). Podrobnější zpráva o této události zde již byla publikována –
Bělehrad
Při červnové návštěvě Bělehradu mne potěšilo, že ulice Královny Natálie, ve které se nachází hotel Prag, ústí do Masarykovy ulice (psáno Ulica Masarikova). Aby nebylo mýlky, pod tabulkou je vitrina s informací, kdo to Masaryk byl.
masarikova_0607_W.jpg
cedule_0606_W.jpg
Hotel Prag, ve kterém jsme bydleli se nachází v centru města a čepují zde dobře ošetřený Staropramen. Hotel střední velikosti leží pár ulic od pěší zóny, kde se prodávají suvenýry a občas i starožitnosti. Mezi nimi jsem uviděl bustu Miroslava Tyrše. Víte kdo to byl, ptám se obchodníka?
– „Samozřejmě, Čech, zakladatel Sokola. Máme po něm v Bělehradě pojmenovanou nemocnici.“
tyrs_busta_W.jpg
Navštívil jsem i pouliční prodejce knih – bukinisty. Objevil jsem zde sto let staré srbské šlágry a zpěvníky srbských národních písní a chorvatských písní. V chorvatském zpěvníku z roku 1907 Chorvatské světské písně (Hrvatske svjetovne pjesme) nacházím písně Hrvatska sokolska kolačnica – což je sokolská Lví silou, letem sokolímDuch hrvatskiHej Slované a píseň Gdje stanak moj? u které je uvedeno: pohrvatio Stjepan Mojzes. A co myslíte? To je Kde domov můj.
hrvatske_pjesme_W.jpg
Ve zpěvníku srbských písní (Hitovi narodne muzike – Jugoton 1981) jsem našel reklamu na gramodesku významného srbského pěvce Živana Saramandiče (1939 — 2012), který jako Boris Godunov hostoval v roce 1976 v pražském Národním divadle. Uhrančivý zjev, výtečný hlas a znamenitý herec. Měl jsem to štěstí být tehdy u toho. A teď čtu, že nazpíval desku ruských písní – opravdu, řada z nich je i na YouTube.
zivan_saramandic_W.jpg
Živan Saramandič
(zdroj: Wikipedie)
Čeští hudebníci a Srbsko
Živan Saramandič se vždy hlásil ke své profesorce zpěvu, kterou byla slavná česká operní pěvkyně Zdenka Ziková (1902 – 1990).
Prvním ředitelem bělehradské Hudební akademie byl významný český klavírista a pedagog Emil Hájek (1886 – 1974).
V Srbsku působila řada českých muzikantů – narodil se zde i slavný kapelník Rudolf Nováček (1860-1929).
Rudolf Nováček je autorem známého pochodu Castaldo.
S Bělehradem souvisí stará vojenská píseň věnovaná vítězi nad Turky v roce 1717 Evženu Savojskému – Princ Evžen, urozený rytíř (Prinz Eugen der edle Ritter).
Na tuto melodii napsal vyučený zlatník a sociální demokrat Norbert Zoula (1854 -1886) v trestnici na Novém Městě pražském píseň Vězeňská – Zapějme si píseň, bratři, jejíž slova „I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci“, jsou citována dodnes.
hradby_0594_W.jpg
Bělehradská pevnost a za ní soutok řek Sávy a Dunaje
Češi v Srbsku
Na území dnešního Srbska se první Češi (ale i Slováci) objevují již koncem 18. století, v rámci plánované kolonizace Banátské vojenské hranice v období vlády Marie Terezie. Např. v obci Bela Crkva se jednalo především o lidi zámožné a vzdělané. Roku 1837 přišli kolonisté do pusté oblasti, kde oficiálně zakládají novou obec Češko Selo, která se poměrně úspěšně rozvíjela a deset let po založení se zde začíná i česky vyučovat. Čeští kolonisté byli vemi dobře prosperujícími zemědělci a srbské obyvatelstvo se od nich naučilo racionálně obdělávat půdu.
Srbové si na Češích cenili zejména jejich vzdělanosti, činorodosti a smyslu pro pořádek, a v mnoha oborech nebo hospodářských aktivitách patřili právě Češi k místním průkopníkům, či zakladatelům. Jednalo se zejména o lékaře, učitele, inženýry, umělce, mlynáře, pivovarníky, krejčí, obuvníky, řezníky a truhláře. V souvislosti s výstavbou silnic a železnic zde od 70. let 19. století působili také další řemeslníci a stavitelé. V období před II. světovou válkou založili Češi v Srbsku řadu podniků (filiálky bank, cukrovary, pivovary).
Dnešní sídlo České národní rady v Srbsku je město Bela Crkva (Bílý kostel) v srbské autonomní oblasti Vojvodina.
Největší procento Čechů jsou lidé v produktivním věku, pracují především v zemědělství.
Většina Čechů v Srbsku dnes žije ve smíšených manželstvích, integrují se do většinové srbské společnosti. Jsou však hrdí na své české kořeny a snaží se uchovat zvyky svých předků.
Svou národní identitu Češi vyjadřují hlavně spolkovým životem. Dbají na zachovávání tradic a kultury, uchovávají si povědomí sounáležitosti s českým národem.
Nejvíce se české zvyky a tradice udržely v malých banátských obcích. Míra asimilace je individuální. Nejpatrnější je asimilace jazyková, nejmladší generace již česky téměř nemluví.
Jiří Klapka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *