Ruská emigrace v Československu po roce 1918 přinesla zemi obrovský intelektuální potenciál. V rámci tzv. Ruské pomocné akce, iniciované prezidentem T. G. Masarykem a premiérem Karlem Kramářem, našly v Československé republice (ČSR) útočiště tisíce vědců, profesorů a inženýrů.
V Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze se 7. října 2026 uskutečnila prezentace knihy Ruská bílá emigrace v Československu: představitelé technických, přírodních a zemědělských věd. Publikace vyšla v Nakladatelství Academia ve spolupráci se Slovanským ústavem AV ČR. Autorkou je slavistka PhDr. Dana Hašková, která se dlouhodobě specializuje na dějiny ruské emigrace.
Zatímco dosavadní výzkum meziválečné ruské emigrace v Československu se soustředil především na humanitní a umělecké obory, přináší tato monografie první ucelený pohled na působení techniků, přírodovědců a zemědělských specialistů.
Po roce 1918 našlo v ČSR domov okolo 30 000 uprchlíků z bývalé Ruské říše, mezi nimiž byla i výrazná vědecká elita. Kniha detailně mapuje jejich zapojení do akademického prostředí, výzkumu i praxe. Text autorky čerpá z dobového tisku, archivních materiálů, rodinných fondů a databází udělených patentů.
Mezi nejvýznamnější představitele, kteří se zapsali do rozvoje československého průmyslu, infrastruktury i akademické sféry patřili:
Architektura a stavebnictví
- Nikolaj Paškovskij
Významný architekt, který se podílel na urbanistickém plánování a návrzích obytných i veřejných budov v Praze. Zanechal výraznou stopu v meziválečné pražské architektuře. - Vladimír Brandt
Architekt, který v ČSR navrhoval mimo jiné sakrální stavby. Je autorem architektonického ztvárnění pravoslavného Chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodičky na Olšanských hřbitovech v Praze, který se stal duchovním centrem ruské emigrace. - Prof. Nikolaj Chomuťakov
Profesor stavebního inženýrství, který působil na českých vysokých školách a specializoval se na statiku a konstrukce staveb.
Strojírenství, letectví a průmysl
- Alexandr Karcev
Konstruktér a letecký inženýr, který významně přispěl k rozvoji československého leteckého průmyslu v meziválečném období, kdy ČSR patřila ke světové špičce v letectví. - Michail von Andrejev
Inženýr a odborník na metalurgii a strojírenství, který pracoval pro přední československé průmyslové podniky (např. Škodovy závody či ČKD) a pomáhal modernizovat tuzemskou těžkou výrobu.
Akademická sféra a věda
- Prof. Vjačeslav Laska
Geofyzik, meteorolog a aplikovaný matematik. Ačkoliv měl kořeny částečně spojené s širším regionem, jeho vědecká a pedagogická činnost na Karlově univerzitě výrazně ovlivnila technické a přírodní vědy v ČSR. - Prof. Jevgenij Ljackij
I když byl primárně literárním historikem, na půdě Ruské lidové univerzity v Praze a dalších institucí pomáhal organizovat technické sekce a vzdělávání pro mladé ruské studenty, kteří později nastoupili do československých továren.
Techničtí odborníci z řad ruské emigrace byli pro Československo velkým přínosem. Rychle se integrovali do československých podniků, projektových kanceláří a univerzit (zejména na ČVUT v Praze a VUT v Brně). Pomáhali budovat moderní infrastrukturu mladé republiky, rozvíjeli elektrotechniku, chemii i hydrotechniku a jejich činnost byla přerušena až druhou světovou válkou.
Ruská pomocná akce (1921–1937) patřila k nejvelkorysejším humanitárním programům meziválečné Evropy. Mladá Československá republika, která sama čelila hospodářským potížím po rozpadu Rakouska-Uherska, do ní investovala přes půl miliardy tehdejších korun (přesně 508 034 511 Kč) ze státního rozpočtu. Hlavní myšlenkou a principem fungování této akce nebylo pouhé poskytnutí azylu, ale promyšlená investice do budoucnosti a vzdělanosti.
Cílem ČSR bylo zachránit ruskou intelektuální elitu a vychovat novou generaci specialistů (inženýrů, lékařů, právníků, vědců). Ti se měli po pádu bolševismu vrátit domů a vybudovat demokratické Rusko, které by bylo přirozeným spojencem a ekonomickým partnerem Československa.
Program byl oficiálně spuštěn v červenci 1921 pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí ČSR a pod přímým vedením diplomata Václava Girsy. Stát vyplácel pravidelná stipendia studentům a profesorské platy vědcům. Studenti měli hrazené ubytování, stravování, ošacení, učebnice i kapesné. Akce pamatovala i na invalidy, veterány z občanské války a seniory, kterým stát hradil bezplatnou lékařskou péči a ubytování v domovech.
Vznik „Ruského Oxfordu“ v Praze: Protože uprchlíci přicházeli bez prostředků, ČSR pro ně vybudovala kompletní vzdělávací a kulturní infrastrukturu. Vznikly specializované instituce:
- Ruská právnická fakulta v Praze
- Ruský institut zemědělského družstevnictví
- Ruské gymnázium (nejprve v Moravské Třebové, později v Praze)
- Ruská lidová (později Svobodná) univerzita
O hladký průběh se staraly smíšené orgány, jako byl například Komitét pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům (KRUS), který spravoval agendu tisíců mladých lidí.
Československo cílilo pomoc primárně na sociálně nejslabší a nejperspektivnější skupiny. Významnou část tvořili studenti z evakuačních táborů v Gallipoli, Konstantinopoli či na Lemnosu. Stát umožnil dostudovat nejméně 6 000 ruských a ukrajinských studentů. Ti často volili technické a přírodní vědy nebo medicínu, kde jazyková bariéra nebyla tak velkou překážkou jako u humanitních oborů. Zvláštní důraz byl kladen také na agronomii a zemědělství, jelikož se očekávalo, že budoucí Rusko bude potřebovat obnovit venkov.
Program byl oficiálně ukončen v roce 1937. Většina emigrantů v ČSR zůstala, získala československé občanství a plně splynula s domácí společností.
Mgr. Václav Čermák, Ph.D., ředitel Slovanského ústavu AV ČR,
autorka PhDr. Dana Hašková a Ing. Jiří Plešek, CSc.,
předseda Komise pro energetiku AV ČR
autorka PhDr. Dana Hašková a Ing. Jiří Plešek, CSc.,
předseda Komise pro energetiku AV ČR
-jk-