LETNÍ PUTOVÁNÍ – RUSISTIKA V BRATISLAVĚ

Od 17. do 19. září 2026 se zde konalo IX. mezinárodní fórum Bratislavská setkání (Братиславские встречи). Tato významná akademická a odborná událost spojuje učitele, akademiky, lingvisty a studenty ruského jazyka a literatury ze střední a východní Evropy. Letošní fórum bylo věnované památce dlouholeté prezidentky Asociácie rusistov Slovenska a šéfredaktorce časopisu Russkij jazyk v centre Jevropy prof. PhDr. Evě Kollárové, PhD. (1939-2025).

Letošní program zahrnoval plenární zasedání a práci tří kulatých stolů zaměřených na metodiku výuky ruštiny jako cizího jazyka, moderní pedagogické přístupy, informace o nových učebnicích a vzdělávacích materiálech a samozřejmě na výměny zkušeností mezi univerzitami, odbornými asociacemi a redakcemi odborných časopisů.

* * *

AC Hotel by Marriott Old Town Bratislava má výhodnou polohu na začátku Starého Města. Kousek od prezidentského paláce, nedaleko od slavné kavárny Štefánka, kde se poprvé v lednu 1928 sešel sovětský spisovatel Ilja Erenburg s Vladem Clementisem, Lacem Novomestským, Jánem Smrekem a dalšími mladými slovenskými spisovateli. Vyptávali se na Majakovského, industrializaci Sovětského svazu, na to co právě dělá Eizenštejn, Mejerchold, Tatlin…*/

O kavárně Štefánka mi vyprávěl spisovatel a pozdější velvyslanec SR v ČR Ladislav Ballek (1941- 2014). Někdy v šedesátých letech mu starý číšník důvěrně sdělil, jak do kavárny přijel za levicovými spisovateli 29. srpna 1944 tehdejší ministr vnitra Alexandr Mach a říkal „..kluci v Bánské Bystrici se něco děje, dám vám auto, jeďte se tam podívat!“

Moje první cesta v Bratislavě vede vždy k Dunaji. Kolem Manderlaka, první výškové budovy na Slovensku (1936), nazvané podle stavebníka, podnikatele a řezníka Rudolfa Manderly. V prvním patře bývala legendární kavárna Grand, další centrum bratislavské bohémy, umělců a spisovatelů. Vlastnil ji otec Julia Satinského Vojtěch (Béla). Na nábřeží si zpívám Vodňanského a Skoumalovu písničku:

a také je tam:

Píseň se jmenuje Rok 1800. Napadají mne také Feldekovy verše:

Nebyl krásný a modrý, jak to ve Vídni komponoval An der schönen blauen Donau Johann Strauss mladší. V Bratislavě byl spíš do zelena.

Nedaleko nábřeží na Náměstí Ľudovíta Štúra býval Dům Československo-sovětského přátelství. Sídlil od roku 1961 ve dvou sousedících palácích – Dessewffyho a Esterházyho, s kdysi další slavnou kavárnou Berlinka. V Domě ČSSP, byly dva výstavní sály, společenské místnosti, kino, knihovna a tzv. divadélko. Vystupovalo zde mnoho známých sovětských i slovenských umělců. Na malém jevišti hostovalo mimo jiné Divadlo pod hradem z Nitry, ve kterém působil Jozef Bednárik, studenti Vysoké školy múzických umění a také Ivan Krajíček, Zora Kolínská, Oldo Hlaváček a dvojice Milan Lasica a Július Satinský (z jednoho večera se zachoval i televizní záznam).
Dessewffyho palác je dnes v soukromých rukou, vedlejší Esterházyho je od roku 1990 součástí Slovenské národní galerie.

Na náměstí u Slovenského národního divadla jsem si vzpomněl na Ljubu Hermanovou, která vyprávěla o svém angažmá v sezóně 1932/33, že po jedné slavné premiéře vypřáhli studenti koně z kočáru a sami kočár táhli ulicemi Bratislavy. Ještě dodala: „A víš, kdo byl mezi těmi studenty? Novomeský, Clementis a Husák – samí chytrý kluci, žádný vořezávátka„. **/

Na korze Starým Městem jsem si vzpomněl na vinná korzování s mým nejmilejším slovenským spisovatelem Ľubomírem Feldekem, který 9. října 2026 oslavil devadesáté narozeniny a také na naše společné vystoupení v Letnej čitárni U červeného raka v historické zahradě na Starém Městě, s pány Vladimírem Skalským a Igorem Šebo.

* * *

Na konferenci byli přítomni zástupci z jedenácti zemí a já se tam potkal s dávnými přáteli. Mgr. Natálií Dostovalovou, CSc., která je hlavní organizátorkou soutěže Ruské slovo, což je slovenská obdoba našeho Festivalu ARS POETICA – Puškinův památník, výborným recitátorem, laureátem soutěže, dnes docentem Františkem Heiserem, dlouholetou obětavou bratislavskou metodičkou RJ Annou Ravingerovou, jedinečnou spolupracovnicí v Ruském středisku v Praze Innou Kuzněcovovou, nyní kulturní radou na velvyslanectví RF na Slovensku. A v neposlední řadě s Prof. Taťánou Kortavou DrSc., prorektorkou Moskevské státní univerzity, viceprezidentkou MAPRJAL.

Potěšila mne vystoupením na téma Masarykova ruská pomocná akce – 105. výročí i citlivá vzpomínka na profesorku Evu Kollárovou, se kterou jsem spolupracoval od roku 1987 zejména v oblasti uměleckého přednesu. Společně jsme vystoupili na VII. Kongresu MAPRJAL v Moskvě v roce 1990 a navrhli uskutečnit mezinárodní přehlídku soutěže Puškinův památník, což se v dalším roce v Martině podařilo. Následovaly zahraniční přehlídky, spolupracovali jsme také na kongresech MAPRJAL. Paní Eva byla hlavním garantem a duší IX. světového kongresu, který se konal v roce 1999 v Bratislavě a je dodnes pokládán za jeden z nejvydařenějších. Setkávali jsme se i na dalších kongresech a zvali se navzájem na rusistické akce. Vím, že paní Eva pěkně zpívala a měla ráda písně Cтепь да степь кругом a Очи чёрные. Tak jsem je na její památku zazpíval. A po přípitku následovalo pěkné společné zpívání ruských, slovenských i českých písní.

Nazítří proběhly volby vedení Asociácie rusistov Slovenska (ARS), viceprezidenty byli zvoleni PhDr. Ekaterina Borisova, PhD. a prof. PhDr. Ľubomír Guzi, PhD., prezidentem asociace je PhDr. Milan Bujňák. Blahopřejeme!

* * *

Před odjezdem jsem ještě jednou proběhl korzem a pozdravil stříbrnou sochu veselého, uctivého pána, řečeného Schöne Náci, případně Pekný Nácko, kterého jsem jako kluk v ulicích Starého Města potkával a kterého Ľubomír Feldek zvěčnil ve verších:

„Kistyhand“ (z německého Küss die Hand – ruku líbám)

*/ Ilja Erenburg – Lidé, roky, život – 6. díl, Čs. spisovatel 1967 )

**/ Ljuba Hermanová – Slovenské dotyky 4/ 2013