Váš článek o Václavu Hybšovi a písničky v něm mi připomněly setkání s členy přátel České republiky v Jekatěrinburgu.
Bude tomu asi deset let, kdy mi ukazovali alba fotek, kde poctivě zaznamenávali družební tábory desítek, možná stovek dětí, cestujících oběma směry … Sice tehdy vlály červený fangle, sice se uvazovaly rudé šátky „na jedničku“ apod.. Ale! Kolik si jich bezstarostně společně hrálo, podívalo se do světa, možná, někteří z nich venku studovali …Pořád se něco „budovalo“, ale mám taký divný pocit, že se mnohem méně spekulovalo – dnes je to prý hybná síla pokroku. U nás se více vyrábělo a také se podporovala úplná rodina. Na to jsem si vzpomněl při poslouchání písniček Václava Hybše.
-rk-