Začalo to v den mého čtvrtstoletí, 9. června 2025, kdy jsem zrovna stál na brněnském nádraží. Zazvonil telefon, volal přítel Jiří Klapka. Tušil jsem, že mě čeká přání z Roztok, nicméně Jiří ke gratulaci přidal pozvání na narozeniny. Originalitu takového dárku umocnilo upřesnění, že se jedná o slavnostní koncert u příležitosti osmdesátin legendy české hudby Viktora Sodomy. Ani jsem se nedíval do kalendáře a rovnou potvrdil účast, poněvadž odmítnout něco takového bych si neodpustil. Nadšeně jsem očekával druhý červencový týden a s ním spojený výlet do Roztok za tušeným nevšedním zážitkem.
Pana Viktora mám velice rád – nejen že se jeho písně hrají v rozhlase dodnes a na hitech jako Tygr z Indie nebo Parní stroj jsme vyrůstali, ale jelikož jsem už měl to potěšení se s ním osobně seznámit, věděl jsem, že je to člověk velmi skromný a zábavný, bez sebemenší špetky hvězdných manýrů. Má na kontě i duety s Helenou Vondráčkovou nebo Hanou Zagorovou a kariéru v Semaforu!
Sál roztockého zámku se zaplnil, televizní kamery se rozsvítily, a pan Viktor za doprovodu své kapely velkolepě zahájil slavnostní koncert první sérií svých písní. Pak už přicházeli gratulanti. Jako první na řadě jsme byli my, mladí obdivovatelé jeho tvorby – s kamarádem a kolegou Janem Klapkou jsme si pro pana Viktora připravili naši oblíbenou „Gottovku“ Konec ptačích árií a přidali k tomu duet Sheerana s Bocellim. Na tváři pana Viktora bylo poznat, že výběr repertoáru ho potěšil, a Honza jako obvykle zazpíval velkolepě.
Celý koncertní večer byl provázen překvapeními: bavič Milan Pitkin zazpíval písně z repertoáru Waldemara Matušky, houslový virtuos Alexandr Shonert zahrál vlastní úpravu Smetanovy Vltavy a Hašlerovy Písničky české. S osobním přáním přišla poblahopřát známá hlasatelka Marie Tomsová a mohl bych pokračovat.
Marie Tomsová a Vojtěch Antoš
Zlatý hřeb přišel v závěru, kdy jsme společně se všemi účinkujícími spontánně vystoupili i s roztockým starostou Jaroslavem Drdou a jeho paní, farářkou Vlaďkou s Hašlerovou písní V roztocké třešňové aleji a písniček ze zpěvníku Z roztockých luhů a hájků.
Den to byl nezapomenutelný a vzpomínám na něj, jako bych se právě odtamtud vrátil. Zážitků se nashromáždilo požehnaně – ať už unikátní příležitost zahrát a zazpívat si s panem Viktorem, poznat spoustu dalších zajímavých lidí či znovu okusit tu nepopsatelnou atmosféru města, na jehož území pobývali už první Přemyslovci. Ani se Jiřímu Klapkovi nedivím, že když tvořil cyklus Z roztockých luhů a hájků, že mu to šlo mu tak od ruky – tato místa nad Vltavou k tomu doslova vybízejí.
Mgr. Vojtěch Antoš