Říká se, že lžička dehtu zkazí soudek medu. Ta pachuť, kterou mám z nového filmu Smetana a také o seriálu Božena (Němcová) i o seriálu Bohéma (o osudech českých filmových herců v letech 1938–1953) vychází z pocitu, že si každý může ohýbat historii podle toho, jak se mu zrovna zachce a když sám není schopný dohlédnout velikost osobnosti, že po ní alespoň hodí blátem.
Výše zmíněná díla zachraňovali herci. Ve filmu to byl představitel Bedřicha Smetany Václav Neužil – od Smetany k nerozeznání, výborná byla Sarah Haváčová jako Smetanova manželka Bettina i Denisa Barešová jako Eliška Krásnohorská.
Bettina Smetanová, Bedřich Smetana a Eliška Krásnohorská
Sarah Haváčová (Bettina Smetanová), Václav Neužil ml. (Bedřich Smetana)
a Denisa Barešová (Eliška Krásnohorská)
a Denisa Barešová (Eliška Krásnohorská)
Nejvíc vyfabulovaný byl ve filmu vztah mezi Smetanou a Krásnohorskou. Vztah, který byl ve skutečnosti plný úcty, přátelství a vzájemného obdivu. Například scéna, ve které filmový Smetana Krásnohorskou málem inzultoval, se podle jejich vzpomínek odehrála zcela jinak:
Napsala jsem článek „O české deklamaci hudební“ s notovými doklady vybranými z Prodané nevěsty, který byl uveřejněn v Hudebních listech na počátku roku 1871. Článek způsobil značný rozruch, zejména proto, že se dotýkal oblíbené opery.
Když po roce mistr Smetana přijel do Plzně, dal se mým bratrem Jindřichem uvést ke mně, byl vesel a choval se velmi přátelsky.
„Dala jste mi zdravou lekci, přečetl jsem si velmi pozorně, co jste mi napsala o deklamaci hudební. Jenom mi, prosím Vás řekněte, proč jste si vybrala právě mne, abyste mě ztrestala za hříchy nás všech?“
„Dala jste mi zdravou lekci, přečetl jsem si velmi pozorně, co jste mi napsala o deklamaci hudební. Jenom mi, prosím Vás řekněte, proč jste si vybrala právě mne, abyste mě ztrestala za hříchy nás všech?“
„Proto, že jsem právě Vám mistře, chtěla poctivě posloužiti; proto, že právě Vás nade všecky naše skladatele nejvýše ctím; proto, že kdybych raditi chtěla umělcům malého ducha, byli by uraženi a pohrdali by opravdovými pokyny, ale vím, že umělec geniální nezná ješitnosti a že právě Vy, mistře, ukážete nám všem, jak čarokrásná jest naše řeč ve své rytmice. Kritika mě kdysi také naučila správně rytmisovat verše; odpusťte mi, že v užitečnost této kritiky věřím.“
A tak jsme se přátelsky rozešli se Smetanou.
Eliška Krásnohorská (sedící) s bratrem Jindřichem
a sestrou Bohdankou při cestě na Šumavu (foto z r. 1867)
a sestrou Bohdankou při cestě na Šumavu (foto z r. 1867)
Se Smetanou seznámil Krásnohorskou její bratr Jindřich Pech po návratu z Ruska, kde působil jako učitel hry na klavír a zpěvu. Bylo to pravděpodobně v roce 1864, když učil ve Smetanově hudebním ústavu v Praze. Eliška Krásnohorská tehdy pro Smetanu přeložila několik písní Roberta Schumanna do češtiny. V letech 1867 -1876 žila s matkou a sestrou Bohdankou (Dora) v Plzni.
* * *
Po návratu do Prahy navštívil Elišku Krásnohorskou již ohluchlý Bedřich Smetana s přáním o napsání libreta. Nabídla mu námět povídky Hubička od Karoliny Světlé. Smetana si tím námětem nebyl jistý, ale když Krásnohorská pohotově zveršovala výstup námluv s dvojzpěvem Jsme svoji, byl nadšen a říkal, že všechno již hraje a zpívá.
„Jak jste to udělala, že jste hudbu do toho vložila?“ a nadšeně se pustil do komponování.
Když potkával Krásnohorskou na ulici, uváděl ji do rozpaků. Kvůli své vadě sluchu nevěděl, že v hovoru hlasitě křičí a hlásal, jak je šťasten, že mu tu „Hubičku“ dala, což si leckdo jinak vykládal a zvědavě se za nimi ohlížel.
„Vždyť s Vámi mluvím tak tiše, ale budu mluvit ještě tišeji“ sliboval Smetana.
Ta „tichost“ však prý zůstala dál ve svém fortissimu – píše Krásnohorská ve svých vzpomínkách.
Dr.Ph. h.c. Eliška Pechová Krásnohorská napsala pro Bedřicha Smetanu ještě libreta oper Tajemství, Čertova stěna a Viola. Kromě rozsáhlé vlastní tvorby překládala z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny i ruštiny. V roce 1894 vyšel Výbor menších básní Alexandra Sergejeviče Puškina a v roce 1905 Boris Godunov.
* * *
Bettina Smetanová
O Smetanově ženě Bettině napsala na seznam.cz v reakci na recenzi filmu paní Annamaria Kolář:
Jen další škvár jako byla Němcová. Bettina byla švagrová mé prababičky. Její manželství s Bedřichem bylo konvenční. Prababičku si pamatuji velmi dobře i její vyprávění o rodině. Bettině na manželovi nezáleželo, takže ani nežárlila a jako žena své doby se věnovala domácnosti, dětem, malování a hudbě. Na milence neměla čas ani pomyšlení. Smetana nebyl svatý, ale žádný sexuální predátor. Jeho vztah s Krásnohorskou byl čistě platonický. Byl to oboustranný obdiv i soucit. Setkávali jsme se s ing. Petrem Heyduškem, Smetanovým potomkem.
Probíraly se různé rodinné drby, včetně vlastně odloučení manželů, ale spíše pro to, že Bettina už byla unavená. Jeho hluchotou a tvrdohlavostí. Nevěry v tom nebyly. Film zachraňují masky, ale bohužel, řeč celkově, fonetika i scénář do doby vůbec nezapadají. V Británii se herci musí učit dobovou výslovnost a scénáristé používají dobové jazykové prostředky. Nejhorší na filmu je, že Smetana mohl být třeba potrhlý malíř. Kam se poděla ta nesmrtelná hudba?! !!!
* * *
Ano, kam se poděla ta nesmrtelná a geniální hudba jednoho z největších českých hudebních skladatelů?
„Bůh ví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných, a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal…“, napsal Jan Neruda v roce 1868.
Nabízí se to staré latinské Cui bono? – komu ku prospěchu? Komu prospívá to ohýbání historie, štěkání mopslíků a házení blátem po velkých osobnostech?
Jiří Klapka
Kresba Bedřicha Smetany „Scéna z lovu“
Literatura a snímky:
Ze vzpomínek Elišky Krásnohorské, Československý spisovatel, Praha 1950
Ze vzpomínek Elišky Krásnohorské, Československý spisovatel, Praha 1950