Devadesáté narozeniny našeho předního znalce ruské poezie 20. století, PhDr. Jaroslava Vávry, CSc. (*21.3.1930) jsme si připomněli na stránkách časopisu Novaja rusistika i na našich stránkách článkem Jaroslav Vávra jubilující. Kvůli covidovým opatřením jsme mu však mohli osobně blahopřát až o půl roku později. Letos to ze stejných důvodů dopadlo podobně. Autoři článku putovali za dr. Vávrou na jeho letní sídlo nedaleko hradu Křivoklát, kde se setkali s jeho věrným ochráncem, horolezcem a cestovatelem Pítrsem (Petrem Marešem).
Zleva: Michail Odarčenko, Petr Mareš, Jaroslav Vávra, Jiří Klapka
Při besedě nad rukopisem připravované publikace Jak a proč se učilo a učí rusky vzpomínal Jaroslav na svá studijní léta, na to jak jej k celoživotní lásce – k poezii, přivedl profesor Blumauer z humpoleckého gymnázia, jak jej omámil Erbenův průzračně čistý jazyk „Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám“. Nezapomenutelný byl pro něj rok studia v Nimes ve Francii 1947/48, ve kterém si dokonale vycvičil paměť. Po návratu do Čech pak s lehkostí maturoval na Gymnáziu v Mariánských Lázních, ale také úspěšně vystupoval s recitačním a pěveckým souborem Zdar. Vzpomínal na Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde působil do roku 1960 jako odborný asistent.
V této době se dostávala do popředí nová vlna ruských autorů, kteří byli jeho vrstevníky – Jevgenij Jevtušenko, Robert Rožděstvenskij, Andrej Vozněsenskij. Objevil se Alexandr Solženicyn a vraceli se opomíjení autoři – Sergej Jesenin, Marina Cvetajeva, Anna Achmatovová, Boris Pasternak, Michail Bulgakov a další. V takvaném Televizním klubu v budově Svazu československo-sovětského přátelství na Smetanově nábřeží se konaly úspěšné Ruské literární podvečery, které Jaroslav Vávra organizoval společně s básnířkou a překladatelkou Janou Neumannovou Moravcovou. Vedle nich v nich účinkovali tehdejší studenti DAMU, mezi nimi Milena Dvorská a Petr Kostka. Všechny akce byly beznadějně vyprodané.
Vávrovým celoživotním zájmem i odborným působením byla ruská literatura. Stál u zrodu recitační a pěvecké soutěže Puškinův památník i u organizací řady konferencí i seminářů. Byl dokonce jedním ze zakladatelů Mezinárodní asociace učitelů ruského jazyka a literatury (MAPRJAL).
Společně s Michailem vzpomínal Jaroslav na roky jejich působení na katedře rusistiky FF UK a s Jiřím na společná vystoupení s programy ruské poezie – „spanilé jízdy“ po Čechách, přes Slovensko až na Sibiř do Krasnojarska a také na rusistické semináře a akce Česko-ruské společnosti.
Hodně zdraví, Jaroslave, a na další milé setkání!
| Michail Odarčenko |
Jiří Klapka |
