S koncem války byly spojené nevídané přesuny lidí. Přes naše území šly pochody a jezdily transporty smrti. Desetitisíce vězňů z koncentračních táborů, k nimž se blížili Spojenci, byly donuceny putovat pěšky nebo v otevřených nákladních vagonech.
Jeden z takových vlaků smrti projížděl naším územím ve dnech 28. dubna až 8. května 1945. Jeho jízda však probíhala poněkud jinak než v oblastech obývaných německým obyvatelstvem. Během zastávek v Kralupech nad Vltavou, v Roztokách u Prahy, v Praze samé, v Olbramovicích a ve Velešíně, projevovali Češi vůči nešťastníkům namačkaným v sedmdesáti sedmi nákladních vagonech své sympatie.
Mapa trasy transportu
(z německého dokumentárního filmu Vlak smrti)
(z německého dokumentárního filmu Vlak smrti)
Přes nebezpečí, které hrozilo od esesáckých strážných, lidé přinášeli vězňům jídlo, poskytovali jim zdravotnickou pomoc a řadě z nich dokonce napomohli k útěku. Jízda vlaku č. 94–803 skončila 8. května 1945 osvobozením transportu u jihočeského Velešína. Ze 4000 jeho nedobrovolných cestujících jich až sem dorazilo 2500. 1300 vězňů se podařilo uprchnout a 200 jich transport smrti nepřežilo. Německý dokumentární film o vlaku smrti natočili Andrea Mocellinová a Thomas Muggenthaler. V roce 2018 za něj obdrželi Cenu Mileny Jesenské udělovanou Česko-německým fondem budoucnosti.
Poslední ošetřovatelka vězňů z vlaku smrti, dobrovolná sestra Červeného kříže, paní Václava Stárková, rozená Krásná, zemřela 14. března 2020 v Roztokách u Prahy v požehnaném věku téměř 90 let. Obětavost mladičkých ošetřovatelek byla obdivuhodná a pro mnohé z nich to byla předčasná zkouška dospělosti. Například slečně Krásné bylo tehdy jen 15 let! Setkání se zoufale zuboženými lidskými troskami bylo šokující. Péče o nemocné měla i svá další rizika – válka ještě neskončila. Teprve týden nato vypuklo Pražské povstání. Obětavost a odvaha roztockých obyvatel při péči o vězně z transportu byla zcela mimořádná.
Připomínka transportu na roztockém nádraží
