Větší cenu než názory některých historiků mají svědectví pamětníků – očitých svědků. Většina jich už bohužel odešla, ale mnozí z nich tu svědectví zanechali.
Český cestovatel a spisovatel L. M. Pařízek (Ladislav Mikeš Pařízek 1907-1988) vzpomínal v knize Mé cesty za dobrodužstvím:
„Byla to doba, která stmelila lidi různých povolání, z nichž se mnozí scházeli ve větších či menších kroužcích v soukromí, aby poslouchali hlasy ze zahraničí. Každý z nás byl rozeným stratégem ve chvílích, kdy jsme bojovali nad mapou Evropy slovy plnými naděje. A utěšovali jsme se politickými anekdotami.
Po porážce u Stalingradu se nezadržitelně přibližoval konec. Tehdy jsem ujednal s dr. Štorchem-Marienem, že napíši reportážní knihu o konci války, jak bude v Praze probíhat. Ovšem dožiji-li se toho. Dožil jsem se, a tak vznikla reportážní kniha „A lid povstal“, kterou vydalo Štorchovo nakladatelství Aventinum.“
Po porážce u Stalingradu se nezadržitelně přibližoval konec. Tehdy jsem ujednal s dr. Štorchem-Marienem, že napíši reportážní knihu o konci války, jak bude v Praze probíhat. Ovšem dožiji-li se toho. Dožil jsem se, a tak vznikla reportážní kniha „A lid povstal“, kterou vydalo Štorchovo nakladatelství Aventinum.“
Na Pražské povstání vzpomíná L. M. Pařízek ve své pozoruhodné autobiografické knize
Mé cesty za dobrodružstvím.
Mé cesty za dobrodružstvím.
