PODZIMNÍ PUTOVÁNÍ – KOMÁRNO

Od první návštěvy Komárna uplynulo letos šedesát let. S rodiči, dědečkem a bratrem Petrem jsme byli v Anglickém parku, kde na moderním podstavci stála socha generála. Od místních občanů jsme se dozvěděli, že to je cestující socha. Původně stála na hlavním náměstí, na podzim roku 1945 byla převezena do depozitáře v Pevnosti a na toto místo jí instalovali v roce 1965 při oslavách 700 let města. O generálovi nám děda jenom řekl, že to byl náš předek.

O deset let později jsem dostal pěkně vázaný 9. svazek Meyers Konversations – Lexikon. Nebyla to náhoda, že jsem jej otevřel právě na stránce s heslem Klapka Georg 1820-1893. Postupně jsem se o generálu Klapkovi dozvídal více. A díky tomu také o našich předcích. Že jeho otec, primátor Témešváru Josef Klapka, je náš předek v linii přímé v 8. stupni a on je tedy v této linii naším strýcem. Nejvíc toho o rodině postupně zjistil táta Štefan (1928-2001). Navíc měl rodné listy, doplňující rodokmen. V Komárně byla socha generála kompletně zrestaurována a v roce 1991 se slavnostně vrátila na své původní místo na radničním náměstí, které dnes nese název Námestie generála Klapku. Stojí na přesné kopii původního historického podstavce znázorňujícího hradby s děly.

* * *

Od začátku milenia jezdili táta s bratrem do Komárna na Mezinárodní střeleckou soutěž o Pohár generála Klapky – významný závod střelců z perkusních a křesadlových historických zbraní. Rok po tátově smrti jsem tam bratra doprovodil a těšil se z jeho střeleckých úspěchů. Při vyhodnocení hráli pěkný slavnostní pochod, který někteří účastníci zpívali. To je dobré. Co to je? Klapka induló (Föl-föl vitézek). Prosím? Klapkův pochod. To budu zpívat! Vedle stojící primátor Komárna ing. Štefan Pásztor někam zatelefonoval a za chvíli přijela jeho sekretářka s kazetou s nahraným pochodem.

Po závodech jsme s bratrem navštívili Restaurant – Bigadó KLAPKA na Klapkově náměstí, který vedla obětavá paní Mária Hajabácsová. Vzpomínali jsme na tátu a paní Mária říkala, že se v Komárně právě nachází delegace s družebního města Kralupy nad Vltavou. Děkujeme za milé přijetí, loučíme se … a ve dveřích stojí kralupský starosta Mgr. Pavel Rynt: Pane Jiří, manželka má dnes narozeniny, že jí zazpíváte Oči čornyje? Já vás doprovodím na klavír. Pan Rynt je výborný klavírista, tak samozřejmě nezůstalo jen při Černých očích.

* * *

V létě roku 2009 jsme byli se sestřenkou Šarlotou na premiéře maďarského rockového muzikálu Klapka, jehož autory jsou hudební skladatel Másik Lehel a libretista Vizeli Csaba. Dílo vzniklo na motivy románu Tibora Takácse Klapka katonái (Klapkovi vojáci). Představení se konalo na náměstí Svobody v maďarském Komáromu v podání divadelního souboru Magyarock Dalszínház pod režijním vedením Koltaye Gábora z Budapešti. Skvělé představení.

Pod hvězdnou oblohou, v kulisách skutečných historických domů – všichni hráli a zpívali jako o život. Strhující byla zejména závěrečná scéna, kdy se generál loučí se svými vojáky a do jeho písně nejprve tiše a stále silněji zní Klapkův pochod, který se nakonec změnil chorál. Muzikál je součástí stálého repertoáru divadla Magyarock Dalszínház, jezdí s ním na zájezdy. Uskutečňují se open-air představení na hradech a historických scénách v Maďarsku, ale i na jižním Slovensku v regionech s početnou maďarskou menšinou.

* * *

Letošní návštěva Komárna se uskutečnila začátkem podzimu a symbolicky navázala na letní putování v Témešváru, kdy jsme se syny navštívili generálův rodný dům.

První procházka nás s manželkou Soňou a sestřenkou Šarlotou vedla k jeho pomníku na Klapkově náměstí. Přesně v 16 hodin se na radniční věži otevřela dvířka, vyšla figura husarského trubače a náměstím se rozezněl Klapkův pochod.

Nedaleko náměstí se nachází unikátní architektonický komplex Nádvoří Evropy (Nádvorie Európy) – urbanistický projekt z roku 1998 symbolizující architekturu a stavební slohy většiny evropských států. Jsou zde i sochy „patronů Evropy“ Marie Terezie, Matyáše Korvína, Panny Marie a jiných, které dotvářejí atmosféru nádvoří.

Další den jsme navštívili Pevnost Komárno, největší a nejvýznamnější pevnost v celé rakousko-uherské monarchii. Od května 1849 byl velitelem pevnosti jmenován generál György Klapka a pod jeho vedením se pevnost stala poslední baštou revoluce. Odolávala obrovské přesile rakouských a ruských vojsk i potom, co hlavní uherské síly v srpnu 1849 kapitulovaly po bitvě u Világoše. Ve stejné době učinil Klapka výpad z pevnosti, zahnal obléhatele a odmítl vydat pevnost bez podmínek. Kapitulaci podepsal až 27. září 1849. Zaručovala obráncům úplnou beztrestnost, amnestii a volný pas do zahraničí. Tím zachránil tisíce životů před jistou popravou nebo vězením. Ostatní revolucionáři skončili v žalářích, padlo na tři sta rozsudků smrti. Maďaři jsou na svou protirakouskou revoluci dodnes hrdí a její začátek, 15. březen, je v Maďarsku státním svátkem.

O tom, že generál Klapka byl vlastně jediným neporaženým revoluce 1848–1849 jsme si povídali při milém setkání v sídle organizace Csemadok s paní Marikou Hajabacsovou, bývalou majitelkou restaurace Klapka a ing. Katarínou Dubányovou, dlouholetou expertkou Městského úřadu Komárno a představitelkou Športovo-streleckého klubu ROYAL Komárno, který se mimo jiné věnuje historické střelbě z předovek a pořádání střeleckých soutěží.

Sympatická organizace Csemadok (Maďarský společenský a kultúrny zväz na Slovensku), je největší kulturní a společenský svaz maďarské národnostní menšiny na Slovensku. Zkratka vznikla z původního maďarského názvu z roku 1949: Csehszlovákiai Magyar Dolgozók Kulturális Szövetsége a používá se dodnes. Hlavním posláním organizace je uchovávání a rozvoj národní identity, kultury, tradic a mateřského jazyka Maďarů žijících na Slovensku.

* * *

V Komárně se nachází 299 soch a památníků. Mezi ně patří sochy rodáků města, spisovatele Móra Jókaie, slavného skladatele Franze Lehára, ale také generála Milana Rastislava Štefánika, Cyrila a Metoděje, lékaře Hanse Selye, pomník obětem fašismu, socha J. A. Komenského, socha Kamenné panny na bašte Nové pevnosti a mnohé další.

Po roce 1945 byly v Komárně odstraněny sochy György Klapky a Móra Jókaie – ta se vrátila na své místo v roce 1952, generálova v roce 1991. Proč byl generál Klapka v bývalém režimu nepřijatelný? Bojoval sice proti rakouskému císaři, ale byl to šlechtic a po návratu z exilu se stal poslancem za uherskou liberální stranu. Nejcitlivějším bodem byl fakt, že maďarská revoluce z let 1848–1849 měla dvě tváře. Zatímco pro Maďary šlo o boj za svobodu, pro Slováky to byl boj za národní přežití, protože tehdejší maďarská vláda odmítala uznat práva nemaďarských národností a prosazovala tvrdou maďarizaci.

Sochy jsou odrazem doby, ve které vznikly. Když se změní režim, tak se sochy panovníků, vojevůdců, politiků či umělců stěhují z očí veřejnosti do depozitářů. Historie se však nedá vymazat a odstranění monumentu minulost nezmění. Pokud sochy schováme, riskujeme, že budoucí generace zapomenou na vlastní dějiny. Památníky, i ty problematické, mají svou uměleckou a dokumentární hodnotu. Ukazují, čím společnost žila a čemu věřila.

Přišlo mi pěkné, kdyby se ten Klapkův pochod zpíval i dnes. A tak jsem tu melodii s vlasteneckými slovy Vzhůru, vzhůru, na ochranu svaté svobody otextoval ve stylu lidové písně.

ZA HORAMA, ZA DOLAMA