Řadu let se na našich akcích setkáváme s paní učitelkou Mgr. Jitkou Peterovou a jejími úspěšnými žáky. Dříve na základní škole v Čelákovicích, nyní ve Staré Boleslavi připravuje své žáky ve zpěvu a recitaci v ruštině. Na regionálním kole Festivalu ARS POETICA – Puškinův památník nám paní učitelka vyprávěla o své nové zkušenosti.
Občas se stává, že i po mnoha letech za katedrou učitele něco překvapí. Přesně to se stalo před asi třemi týdny mně.
Jedna rozezlená maminka dívky z 9. třídy zavolala do školy s tím, že si nepřeje, aby se děti nadále učily ruský jazyk. Důvodem měla být situace na Ukrajině.
Co s tím? Dětem jsem se samozřejmě snažila vysvětlit, že jazyk sám o sobě za nic nemůže, že ruština je jedním ze světových jazyků, že je a bude dobře ji ovládat, že je to jazyk takových lidí jako Puškina, Tolstého, Čajkovského a dalších velikánů.
Dcerka rozezlené maminky se na mě dívala z poslední lavice s výrazem, který mluvil sám za sebe. Nic z toho, co jsem řekla ji nezajímalo až do chvíle, než jsem se zmínila o tom, že drtivá většina uprchlíků z Ukrajiny mluví rusky.
V tu chvíli se ale ozval Filip, bystrý kluk, který nad celou věcí popřemýšlel a řekl: „Paní učitelko, takže s těmi uprchlíky se tedy nejlépe domluvíme rusky, že? Tak to bychom se ruštinu měli učit tím spíš, ne?“
Nebylo moc co dodat. Jen jsem mrkla s úsměvem na Filipa a řekla: „Přesně tak Filipe, přesně tak. Abys mohl porozumět a pomáhat, musíš se umět domluvit.“
Mgr. Jitka Peterová – ruštinářka