Smetanova Prodaná nevěsta zazněla rusky poprvé 11. ledna 1871 v carské opeře v Petrohradě. Bylo to první zahraniční provedení opery.
Carská rodina obdržela předem reprezentativní česko-německé vydání klavírního výtahu s dedikací velkoknížeti Konstantinu Nikolajeviči. Byla to pozornost, protože v carské rodině se hovořilo německy, matka velkoknížete Konstantina Nikolajeviče byla rodem princezna Šarlota Pruská – Friederike Luise Charlotte Wilhelmine von Preußen, která po sňatku s Nikolajem I. přijala jméno Alexandra Fjodorovna.
K premiéře byl v Praze pořízen reprezentativní klavírní výtah
s dedikací Konstantinu Nikolajeviči, synu cara Nikolaje I.
s dedikací Konstantinu Nikolajeviči, synu cara Nikolaje I.
Libreto, které bylo již konečnou podobou díla se zpívanými recitativy, přeložil do ruštiny zkušený dramatik a významný překladatel operních děl Petr Ivanovič Kalašnikov (1828 – 1897). Petr Kalašnikov byl autorem řady libret včetně Nápravníkovy opery Nižegorodci (1868) a překladatelem děl Donizettiho, Gounoda, Mozarta, či Verdiho.
Přestože inscenace měla velký úspěch, byla díky hrubému a nespravedlivého odsudku tehdejší kritiky, pocházející zejména z kruhu tzv. Mocné hrstky stažena po několika reprízách z repertoáru.
* * *
Autory druhého ruského překladu byli Vsevolod Alexandrovič Rožděstvenskij (1895-1977) a Alexej Nikolajevič Tolstoj (1883 – 1945) a významným datem v historii Prodané nevěsty byl 28. duben 1936, kdy operu vysílalo moskevské rozhlasové studio. Odezva tohoto vysílání byla slavným vstupem Prodané nevěsty na půdu Sovětského svazu, po kterém následovala velmi úspěšná premiéra v Leningradském Malém operním divadle.
Alexej Tolstoj byl v době svého pobytu v Praze nadšen z představení Prodané nevěsty. Nechal si přeložit libreto do ruštiny a konstatoval, že je potřeba libreto nejen přeložit, ale i přepracovat. Po návratu do Moskvy pozval ke spolupráci básníka Vsevoloda Rožděstvenského a v díle hledali hlubší smysl např.:
„Jeník neusiluje jen o získání práva na Mařenku, bojuje i proti příkrostí společenského řádu, který činí propast mezi ním a milovanou dívkou a brání mu, aby ji měl rád. Zápletka děje – prodej nevěsty – byla uznána za nevhodnou, neměl-li v prostém sovětském diváku vzniknout dojem, že je českým národním zvykem prodávat nevěsty.“
Věc byla tedy vyřešena takto:
„Jeník se s Kecalem dohodne, že budou hrát karty. Kdo vyhraje odstoupí druhému. Vyhraje-li Jeník, dostane Mařenku a 300 dukátů, které představovaly dluh Mařenčina otce statkáři Míchovi. Jeníkovo vítězství věrné lásky se tedy spojilo s vítězstvím sociální spravedlnosti.“ */
*/ Pražák Přemysl – Smetanova Prodaná nevěsta, Lidová demokracie Praha 1962, str.212
Nikolaj Ščegolkov v roli Kecala
* * *
Mezi mnoha dalšími inscenacemi Prodané nevěsta v Sovětském svazu vynikla premiéra na scéně moskevského Velkého divadla 26. října 1948 u příležitosti 30. výročí vzniku Československa a v březnu následujícího roku u příležitosti 225. výročí narození Bedřicha Smetany. K úspěchu přispěl ve velké míře i nový překlad Sergeje Michalkova, který je přesný, poetický, zpěvný a zpívá se dodnes.
zdroj: market.yandex.ru
Jiří Klapka
