Literární večer věnovaný Nikolaji Gumiljovovi se konal v Ruském domě 13. dubna 2026 u příležitosti 140. výročí narození tohoto vynikajícího básníka stříbrného věku ruské literatury.
Na úvod zazněla jeho báseň Conquistador, zhudebněná a interpretovaná Jiřím Klapkou. Jelena Lifšic pak představila zajímavá fakta z biografie Nikolaje Gumiljova, hovořila o jeho cestách, vztahu s Annou Achmatovovou i okolnostech jeho předčasné smrti.
Jiří Klapka hovořil o českých vydáních Gumiljovových děl. První sbírka veršů Ohnivý sloup byla vydána s předmluvou Bohumila Mathesia v Praze v roce 1932. Přeložila Marie Marčanová, nakladatelem byl Rudolf Rejman. Gumiljovovy verše byly zařazeny do unikátní knihy ruské básnické moderny nazvané Kolo inspirace, vydané v roce 1967 nakladatelstvím Svět sovětů Praha. V knize je 380 básní od 84 básníků, Na překladu se podílelo 24 nejlepších českých překladatelů a básníků, včetně Hany Vrbové a Václava Daňka, kteří knihu uspořádali.
Z brilantní závěrečné studie Zdeňka Mathausera:
…“Kniha je pozváním k slavnosti poezie, k největší, jakou poznala od dob Puškinových a Lermontovových. Svými šlahouny se v letech 1900-1925 zachytily a navzájem propletly světová avantgarda a ruská revoluce, světový proletariát a ruská duše…. V našem prožitku je skryto příjemné povědomí výchozí brány, k níž může chodec zamířit okamžitě, jakmile jej začne zmáhat nostalgie žlutého listí. Přece jen: do souboru argumentů, které vás nutí říkat o letech 1900-1925 „zlatý věk ruské poezie“, zahrnete vše – nejen zřenou krásu podzimního sadu, ale i ty závoje myšlenek, jež se kdysi zachytávaly v jeho korunách…“
Další výbor poezie, který obsahoval Gumiljovovy verše se jmenoval Ústa slunce a vydal jej Odeon v roce 1985. Zatím poslední sbírka Gumiljovovy poezie nazvaná Cizí nebe, vyšla v překladu Jaroslava Kabíčka v roce 1995 nakladatelstvím Mladá fronta.
U příležitosti 100. výročí úmrtí Nikolaje Gumiljova vyšel v obtýdeníku Tvar článek s názvem Svět je záblesk záře druha, ostatní jen jeho stín.
Následoval Klapkův recitál zpívané poezie Alexandra Věrtinského, Nikolaje Bulachova, Ivana Bunina, Sergeje Jesenina či Konstantina Podrevského. Akci zakončilo promítání dokumentárního filmu Nikolaj Gumiljov: Poslední testament s unikátními záběry z filmových týdeníků.
* * *
Verše Nikolaje Gumiljova u nás nejlépe překládal Jaroslav Kabíček, který přebásnil i slavnou Žirafu.
Žirafa
Nikolaj Gumiljov
Do Tvého pohledu dneska se obzvlášť silný smutek vkrad
a obzvlášť útlé, jak kolena svírají, Tvé paže jsou.
Poslouchej: daleko od jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
a obzvlášť útlé, jak kolena svírají, Tvé paže jsou.
Poslouchej: daleko od jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
Má graciózně štíhlou šíji, panenskou něhu v ní
a její kůži zdobí ten nejnádhernější vzor,
s kterým se může srovnat jen luna půlnoční,
když na hladině kolébá se v klínu hor.
a její kůži zdobí ten nejnádhernější vzor,
s kterým se může srovnat jen luna půlnoční,
když na hladině kolébá se v klínu hor.
Znám úsměvné pohádky tajemných zemí a rád
budu Ti vyprávět o černé panně a vášnivém vůdci, chceš?
Ale tys příliš dlouho dýchala mlhu a chlad
a zdráháš se věřit v cokoli jiného než déšť.
budu Ti vyprávět o černé panně a vášnivém vůdci, chceš?
Ale tys příliš dlouho dýchala mlhu a chlad
a zdráháš se věřit v cokoli jiného než déšť.
A jak Ti mám přiblížit oázu, tropický sad.
Palmy a trávy, jež neznámou vůni ztěžklé jsou?
Ty pláčeš? Poslouchej: daleko u jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
Palmy a trávy, jež neznámou vůni ztěžklé jsou?
Ty pláčeš? Poslouchej: daleko u jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
-jrez-