BRATISLAVA V DOBĚ KORONAVIROVÉ A RUSISTÉ

By | 7.1.2022
Dovedete si představit Bratislavu bez kaváren, vináren a restaurací?
Nepředstavitelné, neuvěřitelné.
A přece. Je 29. prosince 2021.
„Všechno tu máme zavřené“, říká mi česky můj nejmilejší slovenský básník a překladatel Ľubomír Feldek (*1936), „sejdeme se u Rolandovy kašny – jsou tu otevřená jenom ‚grogová okna‘. Zvu tě“.
Sestřenka Šarlota mne provází vánočním nazdobeným bratislavským starým městem, kolem Michalské věže a kouzelné „Letnej čitárně U červeného raka“ kde jsme měli s Igorem Šebo před časem dvojrecitál z básní a zhudebněných veršů Františka Gellnera a Bohumila Hrabala. Ľubomír je přesný. Pod paží nese knihy a časopisy. Fotíme se.
feldek_klapka_W.jpg
Ľubomír říká, že nám někoho představí a už z druhé strany přichází zpěvačka Eva Kleinová, sólistka Boom!Bandu. Je tu s manželem, známým fotografem Lubo Špirkem a jejich maličkou Aničkou v kočárku. Vítání, předávání dárků, seznamování. Paní Eva, kromě toho, že je znamenitou zpěvačkou, také učí zpívat děti.
eva_W.jpg
eva2_W.jpg
 
Evin manžel Lubo Špirko je umělecký fotograf, ukazuje mi na mobilu svůj velmi zajímavý projekt – Almost White. Černobílé portréty lidí s bílými vlasy – Suchý, Munzar, Feldek, Kukura, Labuda…
Říká k tomu: „Ľudia majúci biele vlasy svoj život kapitalizovali svojimi skúsenosťami. Ty sa nedajú kúpiť, treba ich nadobudnúť životom. Myslím, že hodnoty, našich otcov a dedov sa dajako vytrácajú z nášho života. A pre mňa tieto hodnoty reprezentujú ľudia so skoro bielymi vlasmi.“
Doprovázíme manželský pár k Slovenskému národnímu divadlu, kde se s nimi a se sestřenkou loučíme. Už si můžeme sami říci naše chlapské řeči a vtipy, které jsme si pro sebe střádali.
Mám radost, že se Ľubovi líbí vydání jeho překladu mých říkánek Z roztockých luhů a hájků s ilustracemi Adolfa Zábranského.
obalka_knihy_W.jpg
Ale ještě větší radost mám z darované knihy písňových textů, z nichž některé sám zpívám, jako například Oči čornyje, nebo slovenskou sloku v písni Máňa (ve Feldekově překladu Sladká Katka):
„Máme sladkú Katku,“ v krčme Pod agátom
Kamarátovi dnes vraví kamarát.
„Na teba to padlo – ty budeš jej katom,
aj keď si mal sladkú Katku rád.“
Máme s Ľubomírem oba rádi lidové písničky a obdivujeme tu rovnováhu, mezi melodií a textem. Ľubomír říká: „Jednoduchost nijak nezmenšuje básnickou krásu, spíš naopak. I moje vlastní poezie se díky tomu poznání zjednodušovala. Kdoví, zda právě v písňových textech jsem neřekl nejvíc?“ Nevím, ale na konci článku se podělím alespoň o pár ukázek překladů z češtiny, angličtiny a ruštiny.
* * *
„S ruským umením je to ako so slobodou: treba ju vedieť nielen dať, ale aj prijať, treba na ňu dozrieť aj si na ňu nažiť.“
To říká – a velmi výstižně – prof. Eva Kollárová, prezidentka Slovenské asociace rusistů. Chystala mi překvapení: z Ameriky, přiletěla na vánoční svátky její dcera dr. Olga Martinová Kollárová, kterou považuji za svou nejlepší recitátorku. Moc jsem se na to setkání těšil. ale člověk míní, osud mění. Nikoho z nás by nenapadlo, že ta skvělá a zářící Olinka bude na to zpropadené testování čekat sedm hodin a pak pospíchat na letadlo a já zas na vlak.
Jděte už s tím koronavirováním do háje. Blbci.
Jiří Klapka
* * *
P.S.: Ale, že ten Feldek pěkně tvoří:
KLOBÚK V BODĽAČÍ
Klobouk ve křoví
Jaroslav Ježek / V+W / Lubomír Feldek
Vietor vanie púšťou,
po piesku ženie klobúk,
po piesku aj húšťou,
starý a čierný klobúk.

Kdeže je tá hlava,
čo ten klobúk nosila?
Bola čierna či plavá?
Komu asi patrila?

Kto to v púšti zmizol,
Odkal šiel a kam?
Aký žiaľ ho hrýzol,
že bol v púšti sám?

Len zaviate stopy,
Starý klobúk v bodľačí,
nikto nič nepochopí,
nikto na to nestačí.

YESTERDAY
Beatles / Lubomír Feldek
Yesterday
Mal môj príbeh ešte krásný dej –
zamotal ho čierny čaroděj,
oj, já mám rád len yesterday.

Čierny deň –
a je zo mňa náhle už len tieň,
nad hlavou mám čierne slnko len,
oj, späť sa vráť, môj yesterday!

Niet viac
vrúcnych viet,
viac jej niet,
ach, nieto jej!
Zlý som
hádám bol –
ostal bôľ
po yesterday.

Yesterday
bolo mi tak dobre vedľa nej –
a dnes by som skapal v búde psej,
oj, kto mi vráti yesterday?

Yesterday
Bolo mi tak dobre vedľa nej –
Netušil som ešte, že som gej,
oj, kto mi vráti yesterday?

OJ, SVIEŤ MI, SVIEŤ
Gori, gori, moja zvezda
Piotr Buchalov / Lubomír Feldek
Oj, svieť mi, svieť,
ty hviezda hviezd!
Len ty ma veď
cez šíry svet!
Ty jediná si hviezdou krížnych ciest.
Si hviezda lásky a jej bied.

Ty jediná si hviezdou krížnych ciest.
Si hviezda lásky a jej bied.

Oj, svieť tou tmou
tam nado mnou!
A svieť aj tmám,
čo v srdci mám!
Ty jediná si hviezdou krížných ciest.
Si hviezda lásky a jej bied.

Ty jediná si hviezdou krížných ciest.
Si hviezda lásky – inej niet.

DOTYKY NÁHODNÉ
Dorogoj dlinnoju
Piotr Ivanovič Fomin / Lubomír Feldek
Leteli sme v trojke k jarabinám,
zvábila nás luna do polí.
Keď si na tú noc dnes zaspomínam,
zas ma srdce túžbou rozbolí.
Dotyky náhodné
a tóny lahodné –
váš mužný hlas sa nedá zabudnúť.
To sa vám zvádzalo,
keď trojku hádzalo –
až doteraz mám v ústach vašu chuť.
ŠTUDENTÔČKA
Studentočka
ruská / Lubomír Feldek
Študentôčka,
môj školský ideál,
študentôčka,
v náručí som ťa mal.
My až do brieždenia
sme na brehu rieky ležali,
iba noc nám k tomu voňala,
iba vlny bežali.

Rozpučil nás
ten požiar vojnový.
Za svoju vlasť,
za matky, za vdovy,
az za tie siroty
do boja sme tiahli so zbraňou,
aj za našu školskú tabuľu,
aj za trávu nad Dneprom.

Študentôčka,
Aj vo sne, v zajatí,
študentôčka,
mal som ťa v objatí.
My až do brieždenia
sme na brehu rieky ležali,
iba noc nám k tomu voňala,
iba vlny bežali.

Študentôčka,
Ty moje svitanie,
Ja snívam, že
nás čaká zvítanie.
Živý sa vrátim zas,
Obdaríš ma znova úsmevom,
aj tú našu školskú tabuľu
aj tú trávu nad Dneprom.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.