Písnička Dobrý den, majore Gagarine (Pozdrav astronautovi) natočená bezprostředně po přistání prvního kosmonauta 12. dubna 1961 Orchestrem Gustava Broma a nazpívaná dirigentem, otevřela dveře novému hudebnímu proudu do Sovětského svazu. Otevřela cestu československému swingu. Již na podzim hostují „Bromovci“ v SSSR, v létě 1962 vyjíždí na tříměsíční turné Orchestr Karla Krautgartnera s Richardem Adamem, Juditou Čeřovskou, Janou Klikovou-Vrabcovou a mladičkým Karlem Gottem.

Pane Gotte,
byl jsem u toho, když jste o mnoho let později v říjnu 1988 v ostravském hotelu Atom vzpomínal na ten úžasný úspěch s jakým náš jazz vyprodával stadiony a koncertní sály v Gruzii, Arménii a v Rusku, na to jak diváci vyhazovali saka nad hlavy a nosili sólisty na ramenou. Bylo to velmi milé a veselé setkání při večeři s Vašimi přáteli, známými hitmakery Michailem Šabrovem a Vladimírem Matěckým, kteří napsali řadu hitů pro populární zpěvačku Sofii Rotaru, včetně té slavné písně Лаванда (Levandule). Ptali se Vás, o čem by měla být píseň, kterou pro Vás napíší. „Rozhodně ne o lásce, přece jen už jsem ve věku…“, říkal jste tenkrát. Padaly nejrůznější náměty a blblo se – co třeba nějaký lyrický protest song, nebo něco horce aktuálního v duchu přestavby… Vzpomínali jste na společné známé – Sofii Rotaru se kterou jste nazpíval duet, na Andreje Vozněsenského, který pro Vás přebásnil text písně Paganini, na humor legendárního zpěváka Iosifa Kobzona… Vyprávěli jste si o zkušenostech s vystoupeními na Západě, o Vašem prvním velkém úspěchu s písní Weißt du, wohin z filmu Doktor Živago (1967), česky o rok později nazpívané Milanem Chladilem (Krásné je žít) i o úspěchu Ally Pugačevové v Carnegie Hall.

Sny se plní – o dvanáct let později jste si ve slavné newyorské koncertní síni zazpíval spolu s Helenou Vondráčkovou. V publiku vedle našich krajanů, Poláků, Němců a Rakušanů bylo také mnoho Rusů, žijících v USA, Mexiku a v Kanadě.

Nazpíval jste hodně písní a o tom, jak jste reprezentoval naší zemi na východ od Košic, bylo natočena řada dokumentů – například:

Byl jsem svědkem, když jste na závěr Evropského turné hvězd 2006 vystoupil 22. května toho roku ve velkém koncertním sále Kremlu společně s Helenou Vondráčkovou, Marinou Vyskvorkinou a Alexandrovci. Krásný koncert, potlesky ve stoje, mohutné finále s vyvoláváním Vašeho jména. Přišel jste blíž k divákům. Letmým gestem utišil sál a bravurně, docela tiše zazpíval Puškinovu romanci Я Вас любил (Já vás měl rád). Bouře, která nastala, se hlasitostí rovnala reakcí publika na koncertech rockových hvězd. A stejně jako na rockových koncertech běželi diváci k pódiu a zasypali Vás květinami.

Pane Gotte, vídal jsem se s Vámi na turné s Alexandrovci, při besedách s nimi, i na křestu DVD Evy Pilarové, kde jsem měl tu čest předat Vám i paní Evě Medaili Josefa Jungmanna.

Děkuji osudu. Všechna setkání s Vámi, byla nezapomenutelná a stejně jako radost, kterou rozdáváte.

Hodně zdraví a štěstí!

Jiří Klapka

P.S.:

Řád přátelství národů prezídia Nejvyššího sovětu SSSR za aktivní podíl na rozvoji a upevňování přátelství a spolupráce mezi lidem Sovětského svazu a Československa (září 1989) – převzal na ruském velvyslanectví v Praze až v květnu roku 1997.

Nositel vyznamenání České asociace rusistů – Medaile Josefa Jungmanna (2011).

Nositel Medaile Alexandra Alexandrova (2013) – jako první zahraniční umělec.

První nositel Ceny Stříbrný lukostřelec (2016) za významný přínos v oblasti česko- ruských kulturních vztahů.

Ты плачешь, скрипка Паганини… О чём рыдаешь на плече? О чём ты, скрипка Паганини? О гениальном скрипаче. Был скрипач – страшён, как демон зла, Но в него влюбилась красота, Красота. И стала скрипка Паганини Одна, одна отныне.

Ты плачешь, скрипка Паганини… О чём рыдаешь на плече? О чём ты, скрипка Паганини? О гениальном скрипаче. Ведь скрипач приходит неспроста, Чтоб в него влюбилась красота, Красота. Чтоб вечной скрипке Паганини Не быть одной отныне.