VZPOMÍNÁNÍ S ĽUBOMÍREM FELDEKEM – l

By | 26.8.2021
VZPOMÍNÁNÍ S ĽUBOMÍREM FELDEKEM – l
Jedna z nejvýraznějších osobností československé kultury, můj nejoblíbenější slovenský básník, prozaik, dramatik píšící slovensky i česky Ľubomír Feldek (9.10.1936), ostatně podívejte se do slovenské wikipedie https://sk.wikipedia.org/wiki/Ľubomír_Feldek.
feldek_W.jpg
Je tam toho více než ve wikipedii české. Jsou tam uvedeny Feldekovy překlady z angličtiny a francouzštiny, ale ani slovo o překladech z ruštiny, přitom znamenitě přeložil dílo Puškina, Jesenina, Jevtušenka, Majakovského, Maršaka, Vozněsenského, Vysockého a mlčí se i o jeho překladech z češtiny Kollára, Erbena, Němcové, bratří Čapků, Nezvala, Seiferta, Jírotky, či Žáčka, který o něm říká: „Je nepřítelem nudy a stereotypu. Umí pobavit přátele, vyprovokovat diskuzi, ale také se veřejně vysmát hlupákům a darebákům. Vedle umění získat si řadu přátel ovládá rovněž umění nadělat si dav nepřátel, kvůli kterým také načas přesídlil do Prahy.“ To bylo v roce 1995.
Seznámil nás náš společný přítel haškolog PhDr. Radko Pytlík a od té doby jsme se v Praze vídali docela často. Ľubomír byl aktivním účastníkem, ale také hlavním hrdinou mnohých kulturních akcí, zejména Slovensko-českého klubu a později i Ruského hudebního salonu. Ve Viole jsme slavili výročí založení ČeskoSlovenské scény, v Semaforu jsme křtili česko-rusko-slovenské vydání Kytice, ale nejčastěji jsme se viděli v Café teatr Černá labuť, který se se svou terasou „vznášel“ nad střechami Prahy, vedle obchodního domu Bílá labuť. Stýskalo se mi po tom báječném chlapovi a když jsem byl na krátké návštěvě Bratislavy, chtěl jsem jej aspoň krátce pozdravit a vychází z toho vzpomínání na pokračování.
Café teatr Černá labuť únor 2001
Jedinečný umělecký prostor nad Prahou, který pro komorní divadelní a hudební programy – inscenace, performance, koncerty a jiné umělecké alternativy vytvořila světová architektka Eva Jiřičná. Hudební sdružení Ruský hudební salon navázalo na tradici ruských salonů a kabaretních síní ze začátku 20. století. V repertoáru jsou zejména skladby ruské (písně, romance), ale také ukrajinské, cikánské, židovské a české písně a v neposlední řadě i šansony. Přednes je v originále, nezřídka současně i v překladu.
Součástí programu Ruského hudebního salonu byl i křest zpěvníku Špalíček ukrajinských písní. Kmotry byli Ľubomír Feldek a slavný herec Alexej Petrenko narozený na Ukrajině a neméně slavný český herec Bořivoj Navrátil. Herci se skamarádili při natáčení filmu Lev Tolstoj – Petrenko hrál nakladatele Čertkova a Navrátil MUDr. Dušana Makovického, lékaře Lva Nikolajeviče Tolstého, kterého hrál režisér filmu Sergej Gerasimov. Zavedl jsem řeč na Tolstého a Jasnou Poljanu a předal slovo Ľubomírovi, doufaje, že bude vyprávět svou vzpomínku, kterou jsem znal, na svou návštěvu v Jasné Poljaně i na doktora Makovického. On vstal a řekl: „Jirka ode mne očekával asi něco jiného, ale já jsem v noci nemohl spát, a tak jsem mu do slovenštiny přeložil jeho oblíbenou romanci Oči čornyje.“
A přečetl:
Očí krútňava
skočiť láka ma,
očí čierňava
v zajatí ma má.
Aj keď utekám,
utiecť nieto kam.
Oči čornyje –
čierny drahokam.
Oči drahokam,
svätý nie je nik,
ja sa vlámem k vám,
strieľaj klenotník,
chcem si drahokam
navždy zachovať,
oči, já sa dám
s vami pochovať.
Očí krútňava
skočiť láka ma,
očí čierňava
v zajatí ma má.
Aj keď utekám,
utiecť nieto kam.
Oči čornyje –
čierny drahokam.
Autorem originálního textu Oči čornyje je ukrajinský básník Petr Grebjonka.
To o čem jsem myslel, že bude Ľubomír mluvit je v článku, který napsal u příležitosti výročí 100 let od úmrtí doktora Makovického.
Další Vzpomínání s Ľubomírem Feldekem bude věnováno ruské literatuře.
Jiří Klapka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.