První zasedání prezidia MAPRJAL (Mezinárodní asociace učitelů RJ a literatury), které bylo zvoleno v září 2023 na Valném shromáždění v Petrohradě, se konalo v dubnu 2024 v Tunisku.
Přítomni byli předsedové národních rusistických asociací z RF, Bulharska, Moldavska, Rumunska, Senegalu, USA, Tuniska, Turecka a ČR, on-line představitelé Švédska, Iránu, Kazachstánu, Indie a Běloruska. Bylo to historicky vůbec první zasedání na africkém kontinentu, které bylo součástí akce nazvané MEZINÁRODNÍ FÓRUM TERRA RUSISTICA.
Mezinárodní fórum se konalo ve dnech 16.-18. dubna 2024 v tuniském městě La Marsa. Bylo největší akcí v oblasti výuky a studia ruského jazyka v regionu Blízkého Východu a Severní Afriky. Mezi více než stem účastníků byli zejména učitelé ruského jazyka, představitelé školských úřadů a zástupci nakladatelství.
Prezidium MAPRJAL
Na úvod bylo konstatováno, že:
„Globální proměny, kterými svět v posledních letech prochází, ovlivňují jazykové vědy, ale také povzbuzují k vědeckým reflexům a porozumění zkušenostem předchozích generací.“
Rozšíření geografie aktivit MAPRJAL výrazně napomohl světový kongres, který se konal v září 2023 v Petrohradě. V mezinárodní asociaci jsou poměrně hojně zastoupeny země Blízkého východu a afrického kontinentu – Alžírsko, Egypt, Írán, Katar, Libanon, Maroko, Nigérii, Spojené arabské emiráty, Konžská republika, Saudská Arábie, Senegal, Súdán, Tunisko a Turecko.
V referátech mne zaujaly příklady pochopení fenoménu arabské kultury v dílech A. S. Puškina, N. V. Gogola, Ivana Bunina či Andreje Bělého. Velký zájem účastníků fóra vzbudil kulatý stůl „Situace ruského jazyka v zemích severní Afriky a Blízkého východu: současný stav a vyhlídky“, který zahájila paní Randa Zayani, členka prezidia MAPRJAL, předsedkyně Tuniské asociace rusistů učitelů ruského jazyka, učitelka a inspektorka ruského jazyka na ministerstvu školství.
Paní Randa Zayani hovořila o postavení ruštiny v Tunisku, nastínila silné stránky tuniské rusistiky i obtíže, s nimiž se místní rusisté potýkají ve své profesní činnosti. Zlomovým bodem, který výrazně přispěl k posílení pozice ruského jazyka v zemi, bylo rozhodnutí tuniského ministerstva školství v roce 2003 zařadit ruštinu do vzdělávacích programů středních škol. Od té doby se začala formovat infrastruktura, která dnes zahrnuje 18 lyceí v 11 z 24 tuniských regionů. Ročně se v těchto lyceích učí ruštinu více než 1000 lidí a toto číslo se postupně zvyšuje.
* * *
Je pozoruhodné, že Randa Zayani i její další kolegové jsou absolventi Vysokého institutu jazyků v Tunisku, což představuje přítomnost plnohodnotné národní školy ruských studií. V tuniských školách je ruština třetím cizím jazykem po francouzštině a angličtině. Mezi konkurenty ruštiny patří němčina, španělština, italština, čínština a turečtina.
Randa Zayani (Tunis)
Randa Zayani nastínila pět hlavních důvodů, proč si tunisští studenti vybírají ruštinu: zájem o Rusko, osobnost učitele, přítomnost ruských přátel a to i ve virtuálním prostředí, přítomnost ruských příbuzných a touha pokračovat ve studiu na ruských univerzitách. Tento argument nabývá zvláštního významu, protože Rusko zvyšuje kvóty na bezplatné vzdělávání. Dále uvedla:
„Důležité je také geografické rozšíření ruského jazyka. Ruština je běžnější ve městech blízko moře, kde je ovlivněna turismem a jinými kulturami. Například v městě Bizerta žije více než 25% našich studentů. Můžeme si to vysvětlit i historií, která v tomto městě spojuje Tunisany a Rusy. V Bizertě zakotvila v roce 1920 carská válečná flotila a město se stalo významným centrem ruské emigrace.“
S carskou flotilou připlulo do Bizerty okolo šesti tisíc lidí. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století založili Rusové v Tunisu řadu organizací, které byly považovány za veřejné a charitativní.
* * *
Dámy E. N. Jelcová a S. A. Bešanová mi věnovaly publikaci «Общественные организации и православная церковь в жизни русской общины Туниса. 1920-1960». vydanou asociací Ruské dědictví («Российское наследие», autorek Е. N. Jelcové a S. А. Bešanové). Obě také velmi chválily naší Slovanskou knihovnu a vynikající spolupráci.
Zmíněné dámy mi také věnovaly obšírnou literární antologii s názvem Ó, kolik hvězd je nad tvou Afrikou! («О сколько звезд над Африкой твоей!»), literárně-publicistické dědictví ruských emigrantů z Tuniska.
S přáteli jsme zajeli ke hrobům členů posádek carské flotily a také do domu – muzea významné pedagožky Anastasie Širinské.
* * *
Fórum mělo výbornou pracovní, srdečnou a přátelskou atmosféru, ke které přispěl i komorní koncert tuniských studentů – rusistů, návštěva Kartága, ale také tradiční neformální hudební večer na kterém jsem mimo jiné prezentoval české lidové písně v ruštině a ruskou verzi písniček ze zpěvníku Z roztockých luhů a hájků (В наших лугах и лесах). O den později jsem tento zpěvník mohl představit v ruském stánku na Tuniském knižním veletrhu. Kdo by si kdy pomyslel? Roztocké písničky v Africe?
Při vzájemném představování mne bavila jména žen – slyšel jsem, že se jmenují Koza, Osel (Asel), Boty, kolegyně z prezidia se jmenují Bachar (Turecko), Randa (slyšel jsem tam „S“) a Manitu (Senegal). Z letiště mne vezl kultivovaný student jménem Anýz, hovořící šesti jazyky. Když jsem mu vyjádřil obdiv, tak kolegyně Bahar (vyslov Bachar) řekla, že na tom není nic divného, že to její dcera rovněž umí a ona samozřejmě také.
Manetou Ndyai (Senegal) a David E. Davidson (USA)
Nedalo mi, abych se paní profesorky M. Ndyai zeptal, zda ví, že se jmenuje stejně jako nejvyšší indiánské božstvo. Řekla že o božstvu ví, ale ona, že se jmenuje Manetоu. Tož tak.
Jiří Klapka