Vynikající slovenský básník, prozaik, dramatik píšící slovensky i česky Ľubomír Feldek slaví 9. října 2021 osmdesáté páté narozeniny.
Ke gratulaci a přání hlavně hodně zdraví!!! přidávám, drahý kamaráde, také veliké poděkování za potěšení z Tvé tvorby, ohňostroje nápadů a inspirace, jejíž jiskřičky padaly i na mne.
Naďa Vokušová, Ĺubomír Feldek a Jiří Klapka v Semaforu
Je to právě dvacet let, co se v pražské Café teatr Černá labuť uskutečnilo Kolokvium Česko-slovenské literární vztahy. Sešla se tam řada osobností v čele s velvyslancem Slovenska v ČR, spisovatelem Ladislavem Ballekem. Byli tam Ľubomír Feldek, Jiří Žáček, Emil Charous, Vladimír Skalský, prof. Radegast Parolek, dr. Jaroslav Vávra, prof. Čestmír Císař a řada dalších osobností. V živé diskusi, kterou jsme moderovali s Naďou Vokušovou zaznělo mnoho originálních názorů a podnětů. Vzpomínám si na diskusi mezi pány L. Ballekem, Ľ. Feldekem a J. Žáčkem.
J. Žáček: „I když jsem řadu věcí přeložil ze slovenštiny, myslím, že Češi mohou dobře číst slovensky a naopak.“
Ľ. Feldek:“ To je sice pravda, ale když jsem přeložil Erbenovu Kytici do slovenštiny, byla hned vyprodána a postupně vyšla v téměř stotisícovém nákladu“.
L. Ballek: „To je sice pravda, ale některé verše jsou nepřeložitelné – např….Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže, hozená do kostela“.
Ľ. Feldek: „Ano, metafora hození růže do kostela může na Slovensku působit až svatokrádežně. Já vám nabídnu svoje řešení: Manon je motýl, Manon je včela, Manon je ruža pod krížom Spasiteľa.“
… a nastalo zamyšlené, okouzlené ticho, ve kterém jsme měli pocit, že právě kolem nás prošel anděl.
Z češtiny Ľubomír Feldek také přeložil Kollára, Erbena, Němcovou, bratry Čapky, Seiferta, Jírotku, či Žáčka. Překládal také do češtiny a jednou na Vánoce mi napsal:
Milý Jirko,
vďaka za milý mail. A ja som Ti zase dnes ráno strihol jednu Piafku po česky.
Takže – k snídani:
vďaka za milý mail. A ja som Ti zase dnes ráno strihol jednu Piafku po česky.
Takže – k snídani:
ŽIVOT V RŮŽOVÉM (LA VIE EN ROSE)
(Louis Guglielmi / Ľubomír Feldek)
(Louis Guglielmi / Ľubomír Feldek)
Dám slovo k slovu, k rýmu rým – a celou milovanou tvář, dvě oči, jednu svatozář, si v tento den nakreslím. Černé noci sbohem dám Vím, že vítr odvane |
To psaní láska psala jen, a láska nezná temný kout. Já rozkvétám, však v tento den jsem ochoten i uvadnout. Černé noci sbohem dám Vím, že vítr odvane |
Lubomíre milý, stojím a připíjím směrem k Bratislavě. A zdravím Olinku.
Jiří Klapka