90. Jiráskův Hronov

By | 13.8.2020
České amatérské divadlo je světový fenomén a Jiráskův Hronov je nejstarší kontinuálně trvající divadelní festival na světě. Jeho 90. ročník se konal ve dnech 31. července až 8. srpna 2020. Uskutečnilo se 141 divadelních představení a open air koncertů a také 6 desetidenních seminářů a řada odborných diskusí o amatérském divadle.
Součástí festivalu bylo i šest výstav, mezi nimi výstavy mapující historii festivalu a expozice díla hronovského rodáka Josefa Čapka, kterou v rámci slavnostního zahájení festivalu navštívil i ministr kultury Lubomír Zaorálek. Byla to světová vernisáž výstavy Politické kresby Josefa Čapka 1933 – 1938, kterou vytvořil Urlich Grochtmann z německé společnosti Čapek-Gesellschaft u příležitosti 75 let od úmrtí Josefa Čapka a 130 let od narození Karla Čapka. Při zahájení festivalu pak ministr ocenil ochotnické divadlo jako fenomén, který spoluvytváří charakter této země a svou energií může být příkladem celé české kultuře.
Nad stěně slavné hronovské kavárny Stovka visela čtyřicítka a kolem stolu seděla a dobrou vůli spolu měla společnost přátel ze všech konců republiky, které před léty spojil Klub mladých divadelníků.
Klub mladých divadelníků 1980
Dnes řeka Metuje se tváří jako Seina,
unáší vzpomínky a mizí do dáli,
unáší vzpomínky i lásky beze jména,
jen melodie zní, co jsme si zpívali.
Když větrem provoněný hrál měsíc nad řekou,
za boudou malovanou na harfu pravěkou,
mámivé písně zněly k omamným objevům,
s dotyky nesmělými, na prvním „randevú“,
patřil nám vesmír celý s hvězdami nad hlavou,
duhová balerina, létala oblohou.
Amatérské divadlo dělají většinou vzdělaní a nadaní lidé z různých oborů. Především učitelé, přírodovědci, technici, ale i politici z místních samospráv a jejich inscenace jsou odrazem doby. Letos jsem měl radost ze spousty mladých lidí a také z dětských souborů, kde jsou vesměs obdivuhodné tvůrčí osobnosti, od malička formované kulturním a společenským rozhledem. Ta naše divadelní tradice je tak silná, že v některých rodinách hraje čtvrtá či pátá generace a v případech kdy soubor v obci zanikne, protože nemají režiséra nebo někoho, kdo by soubor vedl, je téměř jisté, že se během patnácti dvaceti let objeví noví lidé, kteří soubor obnoví.
Klub mladých divadelníků 1981
Klub starých divadelníků 2020
Mezi hronovské kultovní akce patří Šampaňská snídaně, která většinou začíná v době, kdy je obvyklé obědvat. Byl jsem u začátků a tak mne moje spolužačka ze školky a základní školy, pedagog AMU a šéfredaktorka Festivalového zpravodaje Jana Soprová, požádala o vzpomínku, kterou otiskla na poslední straně.
Jen bych upřesnil, že Jana výraz v recenzi zjemnila: tam jsem totiž nebyl nazván elegantním pasáčkem, ale noblesním prasáčkem. Také jsem jí nedopověděl, že inspirací k tomuto druhu setkávání byla vlastně ruská romance Oči čornyje. Zpíval jsem: „Ja ně mogu žiť bez šampáňskovo i bez tábora, bez cigánskovo“. Do mé produkce mi, myslím, že to byl dobrák Ivan Vodochodský, říkal: „Co lkáš, tábor tu máš,“ a ukazoval směrem, kde seděl herec Petr Takáč a za ním další snědí hoši Vokáč a Kovácz, „a šampaňské nám objednáš.“ Inu, měl jsem po představení, proč bych neobjednal. Pan kavárník Zdeněk Jelínek stavěl prázdné lahvičky před provozovnu a kolemjdoucím říkal, že Klapka hostí klaku. Následoval pošetilý a nerealizovaný nápad snídat na náměstí ze které se, inspirovaná Janem Werichem, vyvinula Šampaňská snídaně s hromadou srandy, tvůrčí energie a dnes již kultovními písněmi účastníků.
„Muzika, muzika, divná řeč bez slova, hej páni šumaři, zahrajte poznova“.
Alois Jirásek, 1872
Jiří Klapka s pásmem Putující písničky v hronovském parku
Jana Soprová mi vyprávěla, že kdysi četla rozhovor s autorem písně Řekni, kde ty kytky jsou, písničkářem Petem Seegerem. Na novinářovu otázku „Myslíte si stále, že síla hudby může změnit svět?“ odpověděl: „Ano, je to jedna z věcí, které to dokážou. Slova jsou dobrá a pomáhají nám v tom, abychom si dodali sebedůvěry z toho, že jsme nejvyspělejší druh na naší planetě. Ale stejně potřebná jsou všechna umění, sporty, vaření, jídlo a ostatní druhy komunikace. Úsměvy, přímý pohled do očí – to všechno je potřeba k tomu, aby byl svět spasen. Je to jedna velká melodie…“.
Časy se mění, ale písničky, amatérské divadlo a Jiráskův Hronov zůstávají.
Jiří Klapka
Pro zajímavost ukázky atmosféry na 90. JH.

Napsat komentář